Postavit se na start závodu o délce něco přes 90 kilometrů v horském terénu vyžaduje nejen odhodlání, ale i dostatečný trénink. I když jsme se s mým parťákem a zároveň bratrem Honzou uklidňovali, že jsme přípravu doopravdy nepodcenili, obavy a strach jsme cítili oba dva.
Poslední tři dny před závodem jsme do jídelníčku zařadili hlavně sacharidová jídla, abychom pořádně doplnili glykogenové zásoby v těle. Zejména v den závodu jsme už vynechali maso, bílkoviny a zeleninu, abychom nepřetížili žaludek a vyvarovali se žaludečním potížím.
Z hlediska délky tratě, profilu a naší kondice nám bylo jasné, že budeme na trati přibližně 16 až 20 hodin. Sebou jsme si tedy vzali předem ozkoušený Isostar iontový nápoj s příchutí fresh, do kterého jsme si přimíchali sáček Isostar Bikarbonátu proti křečím. Přibalili jsme si také Isostar Shot, energetické tablety Isostar Powetabs Lemon, tyčinky Isostar High Energy, Isostar High Energy želé, slaný zeleninový gel Isostar Endurance+ a slané krekry Isostar Endurace+.
Závod startoval v 22h večer. Poslední pevné jídlo jsme si dali 3 hodiny před startem. 15 minut před startem jsme oba vypili Isostar Shot.
Úvodních 5 kilometrů, pod první stoupání, se nám běží výborně. Sil máme dost a rychle se vrháme do zdolání prvního kopce. Na vrchole nás vítá plno fanoušků. Rychle si sundávám kompresní návleky, které mi nedělají dobře, pijeme náš iontový nápoj, a už klesáme k první občerstvovací stanici. Bereme si kelímek obyčejné vody a vyrážíme sjezdovkou vzhůru na další vrchol.
Odškrtáváme si druhý vrchol a sbíháme do Morávky. Tady nás čeká velká občerstvovací stanice a také náš podpůrný tým – rodina. Cítíme se dobře, ale řídíme se pravidlem: „Nejez, co sis dříve nevyzkoušel“. Doplňujeme iontový nápoj Isostart Fresh do camelbacku, dáváme si Isostar High energy tyčinku a kousek melounu. Nechceme s Honzou zbytečně ztrácet minuty. Noc je teplá a my rychle vyrážíme stoupat sjezdovkou vstříc třetímu vrcholu. Tento kopec moc dobře známe, takže víme přesně, co nás čeká. Táhlé stoupání a velmi prudký kamenitý seběh.
Je 2:40 ráno a jsme na další občerstvovací stanici. Čeká nás tady i táta s veškerou podporou. Dolévá nám opět iontový nápoj. S Honzou se posilňujeme energetickým bonbónem Isostar Powertabs, loučíme se s tátou a běžíme na občerstvovačku. Beru si meloun a vodu, brácha banán a vyrážíme dál. V dalším stoupání mám pocit, že znám snad každou zatáčku. Rodiče nás tudy brávali na výlety už jako malé děti. Jde se nám výborně, předcházíme kamarády. Rychle se pozdravíme a fičíme dál. Jsou 4 hodiny ráno a my se ocitáme na nevyšší hoře Beskyd. Noční výhledy jsou nádherné. Doplňujeme tekutiny a sbíháme dolů. Další terénní seběh za tmy je doopravdy náročný. Těší nás ale představa, že příště už budeme sbíhat pěkně ve dne a snad i za sluníčka.
Začínáme cítit lehkou únavu, ale těší nás, když v údolí opět vidíme tátu. Pěkně tady fouká. Rychle se oblékáme, pijeme horký čaj a doplňujeme Isostar Fresh do camelbacku. Honza začíná lehce cítit křeče, tak přisypáváme do iontového nápoje další Isostar Bikarbonát. Chuť na sladké se nám oběma vytratila, a tak s chutí saháme po slaných krekrech Isostar Endurance+. Organizátoři nám zde připravili i teplý poctivý vývar. Dáváme si jej, loučíme se s tátou a vyrážíme vstříc dalšímu kopci.
Začíná sví
tat a denní světlo nás nabíjí novou energií. Předcházíme závodníky, přejeme jim krásné ráno, a zdoláváme další kopec. Pro nás snad ten nejtěžší. Seběh do údolí má 9 kilometrů. Honzu chytají křeče do nohou a nemůže pořádně běžet. Místy tedy jdeme a místy běžíme. Dole nás čeká celá rodina, jejich podpora nás nabíjí novou energií. Dostáváme rychlou masáž nohou, doplňujeme camelbacky, samozřejmě i Isostar Bikarbonátem a dáváme si Isostar zeleninový gel Endurance+. Na občerstvovačce si beru opět meloun a vodu. Honza volí banán a vodu. Loučíme se s rodinou a i přes Honzovy křeče vyrážíme dál.
Do kopce jej křeče tolik neomezují, takže opět přecházíme mnoho týmů. V posledním tréninku se nám tento výstup zdál kratší. Přesto jej ale po hodině a čtvrt zdoláváme. Na vrchole se posilňujeme želé bonbóny Isostar a pokračujeme po trase. Honzu křeče neopouštějí, nemůže běžet. Chůzí to ale krásně zvládá.
Ocitáme se na předposlední občerstvovací stanici na hřebeni. Je zde možnost zvolit zkratku. Cítím se dobře, a tak rozhodnutí nechávám na Honzovi. Občerstvovací stanice nabízí opět vývar. S potěšením žaludku v nás rychle mizí. Bereme si ještě ovoce, doplňujeme tekutiny a chvíli odpočíváme.
Je rozhodnuto, pokračujeme v trase. „Nemůžu běžet, ale ujdu to“ říká Honza. V tu chvíli jsem na něj moc hrdá a vyrážíme prudkým sestupem opět do údolí. Začínám cítit bolest v úponu levého lýtka, a tak jsem ráda, že neběžíme. I tak jsme byli dole docela rychle a brzy začali opět stoupat. Stoupání na předposlední vrchol má 4 km dle rozcestníku. Podle mě je to určitě aspoň 6 kilometrů :-). Posilňujeme se Isostar tyčinkou High Energy a jdeme dál. Máme další vrchol, sedáme si do trávy a snažíme se ulevit nohám. Čeká nás ještě 16 kilometrů do cíle. Za sebou jich máme už ale skoro 80. Dáváme si Energy shot, doplňujeme tekutiny a pokračujeme.
Začínáme chápat co to znamená, když člověka bolí každý krok. Máme ale silnou vůli a jen tak se nevzdáváme. Teď nás táhne vpřed jediné, za 5 kilometrů na nás bude čekat celá rodina. Najednou za zatáčkou vidíme sestru a začínáme se oba radovat. Naši blízcí a občerstvovací stanice je tady! Honzu křeče nepřešly, naštěstí nezačaly ani zesilovat. Dostáváme opět masáž, do camelbacku doplňujeme hlavně Isostar Bikarbonáty a ládujeme se ovocem. Přijela nás podpořit dokonce i kamarádka se svými dětmi.
Tak jo, sbíráme zbytky sil a vyrážíme na poslední kopec. Čeká nás ještě 11 kilometrů do cíle. Všechno nás bolí, ale v hlavě víme, že to dokážeme. Ten pocit nás žene dál. Potkáváme další unavené závodníky. Všichni už ale tušíme, že zdoláme cíl, navzájem si fandíme a ukrajujeme kilometry. Poslední vrchol je tu. Organizátoři nás evidují a nabízí nám výstup na rozhlednu. Prý tam jsou moc pěkné výhledy :-). Pro tuto chvíli rozhlednu odmítáme a rychle klesáme dolů. Nacházím poslední síly, dávám si energetickou tabletu Isostar Powertabs a rozbíhám se.
A je to! Poslední kopec máme za sebou. Teď už jen závěrečný kilometr po rovině na náměstí. Nemůžeme tomu uvěřit. Na posledních 500m našel Honza zbytek sil a rozbíhá se. Fandí nám dav lidí, vidíme cílovou bránu. Je to neuvěřitelné, po 17 a půl hodinách jsme v cíli. Unavení, bolaví a šťastní!
Správnou výživou ke zdárnému cíli!
